|
Náročná
a sklonově obtížná dráha z Tanvaldu do Kořenova, kde sklony dosahují až 57
promile, je opatřena dvojitou Abtovou ozubnicí. Trať byla otevřena 1.7.1902 a
lokomotivka v rakouském Floridsdorfu pro ni v roce 1901 dodala tři lokomotivy, ze
kterých se zachovala jediná. Byly to tehdy největší ozubnicové lokomotivy na
světě.
Lokomotiva má kotel s plochou roštu 2,4 m2 a tlak páry 12 barů. Parní stroje jsou na
lokomotivě dva, jeden pro adhezní provoz, druhý pro ozubnicový. Lokomotivy byly
určeny pro smíšený provoz: na adhezních úsecích se používal jen adhezní parní
stroj, na ozubnicových úsecích se výkon zvyšoval o výkon ozubnicového stroje.
Adhezní stroj má válce o průměru 500 mm se zdvihem pístů 500 mm, na nápravách
druhého a třetího spřaženého dvojkolí je zvěšen v tlapových ložiskách
ozubnicový stroj s průměrem válců 420 mm a zdvihem pístů 450 mm.
Rám lokomotivy je vnitřní a první a poslední dvojkolí v něm je posuvné o 10 mm,
zadní Adamsův běhoun bez vratných pružin je oboustranně posuvný o 42 mm. Lokomotiva
tak může projíždět oblouky o poloměrech 150 m. Nejvyšší dovolená rychlost je 25
km/h, na ozubnici 15 km/h.
Lokomotivy byly dodány tehdy soukromé Liberecko-jablonecko-tanvaldské dráze, která je
označila řadou G. ČSD jim přidělily řadu 404.0. V roce 1938 připadly lokomotivy
Německé říšské dráze a ta je přeznačila na řadu 97.6. Po roce 1945 opět jezdily
u ČSD, postupně byly vyřazovány a zachovala se pouze 404.003, která je majetkem
Národního technického muzea Praha.
Trať z Tanvaldu do Kořenova má dodnes ozubnici, ale provoz je dnes už výhradně
adhezní. |
