|
Společnost
státní dráhy (StEG) si v letech 1880 až 1891 pořídila pro posun ve větších
stanicích 19 čtyřspřežních lokomotiv. V Čechách sloužily pouze čtyři takové
lokomotivy, označené jako řada Vd. V té době to byly největší tendrové lokomotivy
v Rakousku-Uhersku.
Kotel měl plochu roštu 1,68 m2 a provozní tlak 9 barů. Parní stroj má rozvod
Stephenson. Lokomotivy byly těžké, výkon dosahoval 500 koní a dobře vyhovovaly v
náročném posunu. Původně měly na kotli jediný parní dóm, ale protože trpěly
častým strháváním vody do válců, byl při dílenské opravě dosazen druhý dóm a
spojen trubkou s původním dómem.
Lokomotivy měly dobře konstruovaný pojezd a mohly projíždět oblouky o poloměru
pouhých 60 m. To bylo při posunu nutné, protože ve stanicích bylo mnoho kolejí a
vleček, které přežívaly z prvopočátku drah a které nebylo možné jednoduše
rekonstruovat.
Pro tyto lokomotivy je charakteristický tvar budky se zaoblenou horní částí. Takový
tvar odpovídá francouzskému vzoru a prosadil ji ředitel Polonceau, který tehdy
řídil provoz mezi stanicemi Podmokly (Děčín) a Vídní. Budka je tak připomínkou
francouzského kapitálu v soukromé Společnosti státní dráhy, která lokomotivy
postavila a provozovala.
Poslední z těchto lokomotiv vyřadily ČSD v roce 1940 a odprodaly ji do cukrovaru v
Kostelci nad Labem. Tam jezdila na vlečce až do roku 1965. Potom ji převzalo
vlastivědné muzeum v Nymburce a vystavilo ji jako pomník před lokomotivním depem v
Nymburce. Protože se jedná o velice cennou jedinou dochovanou lokomotivu své řady u
nás, bylo rozhodnuto o snesení s pomníku a uložení v expozici železničního muzea
výtopna Jaroměř. |
