Železniční muzeum Výtopna Jaroměř

PARNÍ LOKOMOTIVA UČINILA PRO SBLÍŽENÍ LIDSTVA VÍC, NEŽ VŠICHNI FILOZOFOVÉ, BÁSNÍCI A PROROCI OD POČÁTKU SVĚTA.

Henri Thomas Buckle

Den který se stal úsvitem lokomotiv nastal 21. února 1804. Parní lokomotiva postavena Richardem Trevithickem táhla pět vozíku se šedesáti cestujícími, nejvyšší rychlostí osmi kilometrů za hodinu. Tento vlak překonal trať dlouhou 15,5 Km za čtyři hodiny.

Tímto činem vyhrál Trevithick sázku kterou uzavřel o rok dříve s těžařem Hillem. Jenže kdo by se nevsadil o pět set liber, když nápad sestrojit parní samohyb vypadal tak bláznivě. Kdo mohl věřit, že se Trevithickovi podaří sestrojit parostroj, který utáhne další vozíky naložené litinou, navíc po stoupající dráze Pennydarranských železárnách

Trevithickova lokomotiva z roku 1804

Trevithick o této jízdě napsal svému příteli:

Včera jsme podnikli první jízdu. Vzali jsme deset tun litiny a pět vozů s šedesáti lidmi. Urazili jsme asi devět mil za čtyři hodiny a pět minut. Předtím jsme museli porazit několik stromů při cestě a odvalit několik balvanů. Rozjetý stroj ujel asi pět mil za hodinu a od počátku dokonce jízdy jsme nepřilili vodu do kotle. Uhlí jsme spotřebovali asi dva metráky. Na zpáteční cestě,asi čtyři míle před přístavním nákladištěm, utrhl se jeden svorník držící osu kotle, takže nám všechna voda vytekla. Jízda se tímto poněkud pozdržela. Provedeme další zkušební jízdu a příště si naložíme čtyřicet tun.

Veřejnost mě měla dosud za fantastu, ale teď svůj názor změnila. Boulton a Watt se namáhali, seč byli, aby prosadily zákon zakazující naše stroje, poněvadž prý ohrožují lidem životy. Nepochybuji, že by tento úmysl skutečně prosadili, kdyby nebyl pan Homfray zajel do Londýna, aby to překazil. Na jeho popud byl pověřen inženýr z woolwichskéko arzenálu a jeden z kanceláře admirality, aby stroj vyšetřily a vyzkoušely, zda materiál je dost pevný a zda manometry vypouštějící páru, kdyby snad ventily byly zadřené....

Trevithickův parní vůz se plně osvědčil a byl zaveden na dráze v pennydarranských rudných dolech. Po pětiměsíčním provozu ho však vyřadili, protože se pod lokomotivou lámali křehké a slabé litinové kolejnice jako špejle.

Trevithick se však nevzdal a roku 1808 uspořádal v Londýně veřejné představení svého stroje. Každý odvážlivec, který byl ochoten zaplatit jeden šilink, mohl usednout do přívěsného vozíku a do sytosti vychutnat jízdu pří rychlosti takřka neuvěřitelné - prý až dvaadvacet kilometrů za hodinu.