Tento typ lokomotiv vyráběly  v letech 1873 až 1883 lokomotivky ve Vídeňském Novém Městě, Floridsdorfu a Esslingenu. Jedná se o čtyřspřežní, dvojčité lokomotivy na mokrou páru s tendrem, určené pro provoz s nákladními vlaky. V počtu 54 kusů byly dodány Rakouské severozápadní dráze (Ö.N.W.B.). Dalších 8 strojů převzala dráha Lvov – Černovice – Jasy (L.C.J.E.). Lokomotivy byly u Ö.N.W.B označeny řadou VIIa-e podle výrobců a dodávek. Stroje VIIa a VIIb byly ještě označeny jmény význačných mužů.

Po zestátnění převzaly Rakouské státní dráhy (K.k.St.B.) celkem 62 těchto lokomotiv od L.C.J.E.a Ö.N.W.B.a přeznačily je na řadu 171. V roce 1914 jezdily pod výtopnami Německý Brod, Letohrad, Jihlava a Děčín.

Po pádu monarchie v roce 1918 zařadily do svého stavu nově vzniklé ČSD celkem 61 těchto strojů, z nichž 59 kusů v roce 1925 nově označily řadou 411.0. V roce 1933 bylo 5 těchto lokomotiv vyměněno za úzkorozchodné s Polskem. Roku 1935 bylo přesunuto 11 lokomotiv na Slovensko, které za války jezdily u Uherských královských drah (MÁV).

V letech 1945-1950 je  asi 40 těchto lokomotiv v Čechách a 4 na Slovensku. Využívaly se především na posunu. Jejich význam však klesal a byly postupně rušeny. V roce 1959 končí tato řada na Slovensku a v září 1962 je vyřazena poslední (411.054) z depa Ostrava.

Tendr: U lokomotiv se používaly  třínápravové tendry z let 1871-1873. Původně je Ö.N.W.B. označila řadou IIIa, Vb-e, VIIa-d. Po zestátnění byly u K.k.St.B. označeny řadou 23 a po roce 1925 u ČSD řadou 410.0.

Parní kotel: Kotel lokomotiv byl žárotrubný s měděným topeništěm. Ve válcovém kotli bylo 192 žárových trubek. Celková výhřevná plocha byla 166,8 m2 (přímá topeniště 10 m2, nepřímá trubek 156,8 m2). Rošt měl plochu 1,9 m2. Přetlak páry v kotli byl 10 atm (1 MPa). Lokomotivy  L.C.J.E. (411.020-26 ČSD) měly kotle mírně odlišné.

Parní stroj: Parní stroj byl dvojčitý na mokrou páru. Válce byly společně se šoupátkovou komorou umístěny vně rámu. Rozvod parního stroje, jenž řídí vstup páry do parního válce, byl typu Allan-Trick s plochými šoupátky.

Pojezd: Spodek lokomotivy tvořil vnitřní plechový rám a čtyři spřažená dvojkolí. Třetí dvojkolí bylo hnací, poslední čtvrté mělo posuv do stran 20 mm z důvodu snadnějšího průjezdu obloukem. Dvojkolí byla odpružena listovými pružnicemi nad ložiskovými domky.  Do čelníku rámu byl vložen dubový trámec.