Parní lokomotiva byla vyrobena továrnou na lokomotivy ve Vídeňském Novém Městě (G. Sigl Lokomotiv-Fabrik, Wien und Wiener Neustadt) roku 1873 pod výrobním číslem 1740/73. Dle komisionálního protokolu byla technicko policejní zkouška vykonána 22. 10. 1873 na trati Wien – Korneuburg, kde bylo dosaženo maximální rychlosti 55 km/h. V tomtéž roce byla předána Rakouské severozápadní dráze (Ö.N.W.B.) a označena řadou VIIa s inventárním číslem 340. Dále byly na boky kotle umístěny tabulky se jménem „CONRAD VORLAUF“.

V  roce 1908 dostala lokomotiva nový kotel s výrobním číslem 332. Byl vyroben ve Vídni Továrnou na stroje privilegované rakousko-uherské Společnosti státní dráhy a zkoušen vodním tlakem 16 atmosfér dne 25.7.1908.

V roce 1909 byla Ö.N.W.B. zestátněna a lokomotiva byla u Rakouských státních drah (K.k.St.B.) označena řadou a inventárním číslem 171.20. Ke dni 30.6.1914 byla spolu s dalším jedenácti stroji téže řady dislokována ve výtopně Německý Brod.

V roce 1918 stroj převzaly nově vzniklé ČSD. Lokomotiva byla k 1.1.1925 opět přeznačena a to dle systému ing. Kryšpína na řadu a číslo 411.019.

Zrušena byla 19.11.1954 výnosem číslo 57209/54. Z posledního působiště u ČSD, výtopny Veselí n/M, byla dne 25.1.1955 odprodána na vlečku cihelny Hodonín.

Z cihelny byla roku 1971 předána současnému majiteli Národnímu technickému muzeu (NTM) a jako jediná své řady definitivně uchráněna před šrotací. Roku 1974 byla v Šumperku uvedena do vystavovatelného stavu a od roku 1980 vystavena v žst. Kořenov. Odtud byla převezena do depozitáře NTM v Čelákovicích. 

V depozitáři však nebyla přístupná veřejnosti. Došlo proto mezi NTM a Společností železniční výtopna Jaroměř k dohodě o dlouhodobém zapůjčení tohoto exponátu. Dne 8.2.1992 byla lokomotiva přepravena do Jaroměře, kde se stala součástí nově vznikající expozici železničního muzea Výtopna Jaroměř. Od roku 1993 probíhají práce směřující k uvedení tohoto významného historického exponátu do plně provozního stavu. V současné době (rok 2003) si ji zde můžete prohlédnout z velké části demontovanou. Převážná část opravy je prováděna brigádně nadšenci, avšak některé vysoce specializované práce, jako například výměna obručí kol nebo oprava kotle, je nutno zadat odborné firmě a jsou  finančně velmi náročné.

Lokomotiva byla zachována s třínápravovým tendrem označeným řadou a inventárním číslem 410.072.

Téměř zázrakem se ke stroji dochval originál komisionálního protokolu ze dne 22.10.1873. Je psán ručně perem, německým kurentem. Dále se zachoval certifikát ke kotli

z roku 1908 a záznamy o tlakových zkouškách.

Parní lokomotiva 411.019 je jednou z nejstarších a nejcennějších zachovalých lokomotiv u nás. Je jedinou své řady, která unikla smutnému osudu sešrotování. V případě, že by se ji podařilo uvést do provozu, byla by vůbec nejstarší provozuschopnou v ČR a raritou i v evropském měřítku. Mezi provozními parními lokomotivami v naší republice není navíc žádná podobného typu (relativně malá, ale dlouhá s tendrem).